Klubovné 100,- Kč.
Na počátku byla vzpoura. V Plzni jako kdekoliv jinde.
Rok 1978.
Divoký zaržání Chris Spedingovo kytary přeťalo kanál La Manche i pevný komunistický hráze. Kterási zeď uprostřed nás rupla napříč a krev v chladnoucích mladejch tělech se dala do pohybu. Generační problém? Doufám, že víc. Touha po svobodě praskla živelností a to co vytejká, není jenom hnis. Rodí se křídla. To přeci musíte taky znát. Očima našich patnácti, šestnácti let : Uchlastaný mrtvoly na čajích, máničky nad věcí, mastňáci nenávidící bláznivý nápady, pupkáči odmítající jakoukoli jinou variantu než tu jejich – oj, ti všichni se nám za černobílejma brejlema naivního rebelantství vyjevili ještě víc pokřivený a neupřímný, sobecký a šosácký. Vlastně jsme nemuseli ani tak moc hluboko pro škleb, ironii, výsměch, recesi, ale hlavně pro společnou živelnou radost. První éra punku v Plzni byla na světě. ( A tvrdost? Tvrdost i surovost – na tu je ještě čas! ).
“Rock je nejdokonalejší formou komunikace od dob křesťanství”. – Patti Smith
Rok 1979.
Po jednej z plzeňských ulic si vykračujou čtyři deváťáci : Moustašek, Dracula, Děs a Babička. “Založíme skupinu!” Těžko určit, kdo z nich dostal ten nápad.
Vedení se ujal Děs : “Já budu sólák”.
“To by to dopadlo,” smál se Moustach, “vždyť neznáš ani jak se ladí, natož akordy!”
“To je jedno, ale mam doma kytáru”….
“Tak to já budu basák”,řval Moustašek, kterej na tom byl o to hůř, že basovku viděl pouze několikrát v televizi. Ještě chvíli si vymejšleli, ale pak padl večer a “muzikanti” se rozešli, nápad usnul ve tmě a spal až do dne, kdy k nám přišel Děs se španělkou. Posadil si jí na klín a začal do ní řezat. A protože mu občas upadla, pochopil, že musí udělat něco jako akord, aby jí udržel. Zmáčkl tedy všechny struny ukazovákem podepřeným ostatními prsty. Zvuk se sice zakalil, ale Děsovi to stačilo k tomu, aby stvořil svou první píseň, pozdější Krkavec. A po pravdě řečeno, sklidil značný potlesk. A to jak ode mne, tak i od mého bratra Moustacha.V té době totiž už Moustach mohutně roznášel po třídě “učení” čs. “kašparpunku”, které pochytil od Démy, největšího kašpárka v celém okolí. Narážel sice na silný odpor “drňáků” a “tvrďáků”, ale přesto se mu podařilo získat na svou stranu alespoň třídní strašáky – Draculu a Děsa. Bylo rozhodnuto. Tenkrát po Děsovo extempore u nás v pokojíku jsem pochopil, že takovej talent, takovýho profíka a takovou příležitost si nesmíme nechat ujít. Určil jsem termín první zkoušky. Bylo to někdy v říjnu….
Více na www.znc.cz
